Štěnice domácí, latinsky Cimex lectularius, nebo také štěnice postelní. Žije v noci a živí se krví, ať lidskou nebo zvířecí. Prapůvodními hostiteli štěnic byli netopýři. Počátky „soužití“ lidí a štěnic je tedy možné počítat už od doby, kdy lidé, stejně jako netopýři, žili v jeskyni.

 

Obsah:

1. Biologie a morfologie
2. Výskyt
3. Úkryty
4. Šíření
5. Obrana proti zavlečení
6. Postup při objevení štěnic
7. Příprava bytu na zásah
8. Zásah proti štěnicím
9. Postup v bytě po zásahu
10. Vliv štěnice na člověka

 

Biologie a morfologie

Štěnice patří mezi ploštice, křídlatý hmyz s nedokonalou proměnou. Živí se výhradně krví. Do samostatné čeledi Cimicidae patří celkem 23 rodů štěnic s přibližně 100 druhy. Všechny ale neparazitují na člověku. Skoro všechny ale sají krev z obratlovců. Kromě netopýrů se přiživují na rorýsech, vlaštovkách, jiřičkách a břehulích. Jen dva druhy štěnic se zaměřily na člověka štěnice domácí a štěnice tropická.

Vajíčka štěnice jsou oválná, bílá, dlouhá asi 1 mm. Líhnou se z nich při pokojové teplotě světle hnědé nymfy. Od okamžiku vylíhnutí nymfy sají krev, jedno, zda lidskou či zvířecí (obvykle domácích zvířat, jako psi, kočky apod.). V rozmezí 3 týdnů až čtyř měsíců nymfa dospěje. Rychlost dospívání závisí na teplotě okolí. Čím vyšší teplota, tím dříve nymfa dospěje. Od toho okamžiku je schopná další reprodukce. Při pokojové teplotě žije štěnice asi 1 až 1,5 roku a za tu dobu naklade 200 až 500 vajíček. Dospělá štěnice má placaté oválné červenohnědé nebo žlutohnědé tělo. Štěnice jsou velké asi jako dětský nehtík. Samice měří cca 4 – 8 mm, samec o něco méně. Štěnice má tykadla ze čtyř článků. Po stranách hlavy má velké složené oči. Pohybuje se dost rychle, asi 1 m/min, nymfy přibližně 20 cm/min. Štěnice leze po drsných plochách, na hladké, jako např. sklo, se neudrží. Člověka, nebo jiného hostitele, je schopná vyhledat pomocí tepelných senzorů na vzdálenost 1,5 až 6 m. Bodá především na odhalených částech těla a sání trvá 5 – 20 minut. Samotné bodnutí člověk necítí, štěnice totiž vstříkne hned při vpíchnutí do ranky anestetikum. Až po chvilce se dostaví svědění. První kousnutí se u napadené ho projeví později, až za několik hodin. Štěnice vylézá z úkrytu za potravou cca 1x až 2x týdně.

Štěnice patří ke hmyzu, který se sdružuje a v úkrytech zakládá kolonie. Tato místa lze poznat podle tmavých výkalů jedinců a světlých vajíček. Štěnice nemají rády otřesy a světlo. Pokud jsou takto vyrušeny, místo opustí. V případě nepříznivých podmínek vydrží dlouho hladovět. Při pokojové teplotě přežijí bez potravy 20 až 35 týdnů, při nízké teplotě (pod 10 °C) po potravě nepátrají.

V posledních letech počet štěnic ve světě narůstá a to dost výrazně. K snadnému rozmnožování štěnic přispívá i fakt, že se bez problémů kříží příbuzní mezi sebou. Neprojevuje se to u nich žádnými zdravotními problémy, které by vedly k degeneraci a zániku rodu. Podle nedávných výzkumů navíc štěnice přenášejí bakterie, které odolávají antibiotikům.

Výskyt

Přirozeným místem výskytu štěnic jsou byty a ubytovací zařízení jako ubytovny, motely, hostely nebo hotely. Štěnice se ale mohou nacházet i v letadlech, na lodích, v taxících a ve vlacích, především v lůžkových odděleních. Vyskytují se v Americe, Austrálii, Asii i v Evropě a to ve všech kategoriích ubytovacích zařízení a zrovna tak v bytech různých sociálních skupin. Neplatí, že výskyt štěnic souvisí s hygienou napadeného objektu. „Návrat“ štěnic paradoxně souvisí i s faktem, že se přestaly používat přípravky, jako DDT, které v minulosti štěnice téměř vyhubily.

Úkryty

Mezi ideální úkryty štěnic v bytech patří:

• pelíšky domácích zvířat
• oblečení a prádlo
• záhyby u povlečení
• švy u matrací a čalounění
• lemy koberců, podlahové lišty, obložení zdí
• praskliny a drobné otvory ve zdi, škvíry mezi zdí a tapetou
• díry, otvory a štěrbiny u nábytku, zásuvky
• police, obrazy, plakáty na zdech, rámy zrcadel a obrazů
• hřbety knih a sešitů a místa mezi stránkami
• lišty elektrických a teplovodních vedení

 

Šíření

Štěnice se šíří díky velké migraci obyvatel, jak za prací, tak za rekreací. Štěnici si tak člověk může nepozorovaně přinést domů sám – při návratu z cest (např. v tašce, v kabelce, v záhybu oblečení, v dětském kočárku, v zavazadle). Celkem snadno se může do bytu dostat také přestěhováním staršího nábytku či knih z bazaru nebo antikvariátu. Štěnici může přinést i návštěva. Zrovna tak ale může byt „navštívit“ sama, tím jak se pohybuje škvírami ve zdech mezi byty. Obvykle ale štěnice nevyužívá prostorné stoupačky.

Obrana proti zavlečení

Systematická prevence proti štěnicím v podstatě neexistuje. Preventivně je vhodné důkladně zkontrolovat po návratu domů zavazadla a jejich obsah, pokud jsme byli ubytovaní v motelu, ubytovně či hotelu. Zrovna tak se doporučuje důkladně zkontrolovat starší darovaný nábytek, který jsme si donesli do bytu. Od věci není ani preventivní utěsnění drobných otvorů, kterými vedou elektrické kabely či tepelné rozvody.

Postup při objevení štěnic

Nejjednodušším důkazem výskytu štěnic je nalezení jedince. Je ale pravda, že málokdo ví, jak štěnice vypadá. Navíc její úkryt je „rafinovaný“, takže se hledá dost špatně. Protože se schovává do různých koutů a záhyb, tedy tmavých míst, je dobré si na ni doslova „posvítit“ – tmavá místa prohledat s baterkou. Jedním z potvrzení výskytu štěnice mohou být nejen příznaky na těle podobné kpřivce ale také krvavé stopy na lůžkovinách. Ty se snadno způsobí rozmáčknutím napitého parazita ve spánku. Štěnici neuvidíte létat ani skákat. Můžete ji vidět jen rychle běhat.

• Pokud tento fakt zjistíte v místě přechodného ubytování, jako hotel či jiné ubytovací zařízení, rozhodně neváhejte a ihned skutečnost oznamte majiteli nebo provozovateli. Jednotlivé štěnice lze likvidovat mechanicky nebo chemicky – pomocí spreje. Po návratu domů se samozřejmě doporučuje důkladná prohlídka zavazadel a jejich obsahu. Prádlo je ideální vyprat při teplotě minimálně 60°C, případně vyvařit.
• V případě, že objevíte štěnici u sebe doma, nedoporučuje se používat chemické přípravky zakoupené v drogerii. Podezření na to, že máte byt zamořený štěnicemi, může zvýšit fakt, že jste štěnici našli v místě, kde spíte nebo odpočíváte – v lůžku, u sedací soupravy. Současně dalším signálem výskytu štěnic ve vašem okolí, může být pocit svědění. Rozhodně je lepší a účinnější oslovit odbornou firmu. Ta provede celkovou důkladnou prohlídku objektu a v případě nálezu štěnic navrhne i řešení včetně cenové kalkulace.
• Pokud bydlíte v domě s více byty, rozhodně informujte správce a vlastníka. Požádejte jej o objednání služby odborné firmy. Mějte na paměti, že štěnice nemáte šanci vyhubit svépomocí v případě plošného zasažení bytu či domu.

Příprava bytu na zásah

Není to sice bezpodmínečně nutné, nicméně vhodné – připravit byt na likvidaci štěnic:

1. prohlédnout již výše popsaná místa nejčastějšího výskytu štěnic
2. použití vysavače – důkladný úklid
3. odpad, včetně sáčku z vysavače odstranit z bytu a vyhodit do komunálního odpadu
4. sundat potahy, povlečení a závěsy a vyprat je při 55°C
5. očistit poličky, rámy a zrcadla nejen pomocí houby ale i kartáčku nebo škrabky
6. odstranění plakátů a nedoléhajících tapet.

Zásah proti štěnicím

Na likvidaci je štěnice jedním z nejnáročnějších škůdců. I když je možná dost vžitá představa „zaplynování“ objektu zamořeného štěnicemi, ve skutečnosti se tento způsob likvidace vetřelce příliš nepoužívá. Chemické látky k tomuto účelu používané jsou velmi toxické a jejich použití je dost komplikované. Kromě nutného důkladného utěsnění bytu, je třeba opustit byt i na několik dní. Navíc, je třeba kvůli použití toxických látek nahlásit zásah hygienikovi. Běžně se proto používá:

• postřik všech ploch, na kterých se štěnice vyskytují
  •   použití dýmovnice – pouze v kombinaci s plošným postřikem
• použití injektáží – do otvorů a štěrbin
• postřik či poprášení míst, jako lišt, zásuvek, prádla nebo lemů koberců.

Před samotným zásahem s použitím chemických prostředků, může být vhodné provést „úklid“ pomocí parního čističe. Horká pára ohrožené lůžkoviny a matrace vyčistí, po té následuje klasické použití insekticidů.

Samotný zásah trvá přibližně 1 hodinu.

Postup v bytě po zásahu

Vzhledem k tomu, že jeden zásah nestačí, musí se zásah opakovat 1x či 2x. Je proto pravděpodobné, že štěnice po prvním zásahu stále vylézají ven. Pokud se usídlily v čalouněném nábytku, je v některých případech nutné jej odvézt do sběrného dvora. V případě, abyste si chtěli ušetřit cestu a vyhodili křeslo do kontejneru před domem, hrozí opět rozšíření štěnic do dalších bytů.

Je nutno se řídit zásadou nevybavovat byt novým nábytkem, až do úplné likvidace štěnic. Zrovna tak nestěhovat nábytek a neměnit polohu lůžka. Štěnice si člověka najdou do vzdálenosti 5-6 m.

I když se zásah opakuje, žádný insekticid nezlikviduje vajíčka. Je proto velmi žádoucí dbát zvýšené hygieny, často vysávat prach (ihned vysátý prach odstranit) a mýt problematická a riziková místa.

Vliv štěnice na člověka

Celkem jasný a známý je projev svědění po kousnutí. Kromě toho celkem logicky zjištění výskytu štěnice v bytě jeho obyvatele stresuje. Nepříjemný je také fakt, že je obecně rozšířený mylný názor, že štěnice se vyskytuje především v místech, kde je nepořádek a nedostatečná hygiena. Často se také lidé mylně domnívají, že štěnice, podobně jako vši či blechy, může člověk přenášet na těle.

Vzhledem k tomu, že svědění po kousnutí štěnicí si lze snadno splést s projevy kopřivky, může se snadno stát, že dojde dřív k zamoření bytu, než k objevení skutečné příčiny svědění. U citlivých osob mohou štípance od štěnic způsobit i anafylaktický šok.